Levandulové farmaření.

jednoho krásného dne jsme se vydaly na levandulovou farmu do Staroviček. rády bychom vám řekly, že to bylo všechno do puntíku připravené a na minutu zorganizované, ale... nebylo. do poslední chvíli jsme nevěděly, jestli se Moravou den před naším plánovaným výjezdem neprožene další boží dopuštění, a tak jsme to tak trochu podvědomě odpískaly. jaké však bylo překvapení, když ráno zavolala Lucka z Divoké pekárny a radostně oznámila, že meteorit na Moravu nedopadl, a my tak můžeme přijet.

nastalo zběsilé balení, žehlení, došívání krojů k nafocení... ale nakonec vše klaplo a okolo dvanácté jsme úspěšně uprašovaly směr Brno. v autě panovala veselá atmosféra, která se nás udržela i po hodinovém stání v koloně. přátelé, přísaháme, že příště na tu dálnici bereme koňský povoz. a potáhnem ho samy. jako naivní krávy. Na dálnici. a budeme doufat, že dojedeme včas. tímto děkujeme a gratulujeme všem silničářům, dálničářům, správcům silnic a dálnic a všemožným dalším pohlavárům zodpovědným za bezmezný komfort při jízdě na Déjedničce. nabízíme spolupráci. spousta lidí teď umí stavět střechy, možná je pak dokážeme nasměrovat na ty dálnice.

"holky, mně se jako ale fakt chce na záchod. a tady všude jenom asfalt a spousta očí. kdybych měla ten kroj, to by byla jiná! to čapneš a nikdo nic nepozná!"

"no jo, nebo kdybychom aspoň stály tamhle, tam je pole s makovicemi, už bychom mohly sbírat materiál na květinové vazby..."

"hele, doufám, že ten člověk, co se nabořil v zúžení na dálnici je aspoň opravdu polomrtvý, jinak přísahám, že jakmile ho budeme míjet, vyskočím z okna a dorazím ho!"

nepočuraly jsme se, nesklidily jsme cizí pole a dokonce jsme ani nikomu neublížily. okolo třetí hodiny jsme se dokodrcaly do Staroviček, koply levandulový espresso tonic, potěšily se v levandulovém obchůdku tak mocně, že celou cestu zpět jsme absolvovaly v levandulovém rauši, a vyrazily jsme na pole.

na poli jsme dostaly povel, nasbírat co nejvíce materiálu. vyzbrojené košíky, a v případě Míši taky Zodacem a kapesníky, jsme se vydaly do levandulových lánů sklidit trochu té fialové nádhery.

když jsme dosbíraly, začalo jít do tuhého. každá jsme měly uvázat kytici z dostupných surovin. Lucka s Péťou nám ukázaly různé techniky, kterak k vázání květin přistoupit, abychom se nakonec uchýlily k té nejjednodušší. větší zapeklitost byly věnečky, které jsme se rozhodly nesdílet. na to se budeme muset ještě hodně učit.

popíjely jsme Levandulimo, vinný střik a skvěle jsme se bavily. vily jsme věnce, fotily se ve lněných sukýnkách, v našich nových sukních a nakonec jsme na sebe nahodily i draft nové folklorní kolekce a vyfotily se i v ní.

byl to inspirativní den, a my doufáme, že se do Staroviček ještě vrátíme, a ideálně se také zdržíme přes noc.

mimochodem, až se do Staroviček vypravíte i vy sami, mějte na paměti jednu věc. lidé, kteří tam provozují farmu, jsou srdcaři, kteří to milují. lidé, kteří žijí ve Starovičkách, zase milují svůj klid, celý život prožili mimo turistickou oblast a teď se musí smiřovat s tím, že jejich maličkou dědinku navštěvují davy turistů. a ty davy turistů jsou pak v té malé dědince předmětem sváru. buďte ohleduplní, neparkujte lidem před jejich domy na jejich pozemcích. většině z nás by se to taky nelíbilo. ve Starovičkách jsou vyhrazena parkoviště pro návštěvníky levandulové farmy. odstavte auto tam a projděte se. a nesnažte se vyjet autem až nahoru k levandulovým lánům, stejně je to příšerná cesta, urvali byste si podvozek a nahoře byste měli i problém se otočit.

Starovičky jsou láska, jsou nádherné, tak si je užívejme a berme ohledy na ty, kteří tam žijí a musí se smířit s novou situací.

mějte se krásně!

-děvče v kroji-